Štěstí není něco co se dá najít. Je to způsob života.

V pražské zoo

17. listopadu 2006 v 22:48 | ewelis |  Kam na výlet
Rozhodla jsem se zprávu z návštěvy pražské zoo umístit do rubriky cestování a to i přesto, že poměrně často v Praze přebývám.
Minulou sobotu jsem do zoo zamířila dokonce z téměř přilehlých kolejí 17. listopadu v Holešovicích, takže jsem se ani nemusela trmácet tramvají či jinými prostředky MHD přes půlku Prahy až ze Žižkova, kde bydlím. Každopádně jsem i tak musela zdolat dvě zastávky autobusem, což se za cestování při troše dobré vůle snad považovat dá.

To odpoledne pravda nebylo pro venkovní procházku zrovna stvořené. Pršelo a navíc teplota 5 až 6 stupňu Celsia také nelákala k radostnému venkovnímu křepčení. Nicméně nic lepšího mě v tu chvíli ale nenapadlo...A navíc mě celou dobu hřála láska, ne?
Vydra severoamerickáZmije rohatáŽelva sloní - Antonio
Ačkoliv byl deštník nezbytnou rekvizitou, přesto jsem se snažila většinu času trávit v uzavřených a pokud možno vytápěných pavilónech. Nejdřív jsme navštívili napůl venkovní prostor lachtanů, kteří spokojeně křižovali přes svůj "bazének" sem a tam.
Tučňáci, jejichž pavilon následoval, nás zaujali svým jedinečným vzevřením. Tvářili se nesmírně důležitě, v kombinaci s jejich nemotornými a pomalými pohyby působili neuvěřitelně komicky. Zvláště jejich způsob seskoku neměl chybu. Nejdřív se předklonili skoro až k zemi a pak se rychle napřímili a udělali maličký krok vpřed, takže hupsly o patro níž. Po překonání výšky 10cm se tvářili jako mistři světa ve skoku "hlubokém".
Levhart mandžuskýTygr ussurijskýKusu liščí
V pavilonu šelem jsme zastihli kočičky v tom nejlepším. Tedy při obědě. Krmení dravé zvěře probíhalo pokojně. Každá číča si ve své kleci cumlala svou kostičku velikosti stehenní kosti skotu a zvědavých civilistů za sklem si ani nevšimla. Průvodkyně se zaujetím líčila všelijaké zajímavosti ze života šelem a i já aspoň na krátkou chvíli věděla rozdíl mezi jaguárem a gepardem. Obávám se, že mi ta znalost déle než do večera nevydržela...
Nechyběl pavilón plazů, kde jsem si klecí s velkými škrtiči vzpomněla na kamarádku Danu, která hady miluje a považuje je za přitulné mazlíčky do postele. Ten škrtič se večer omotá třeba kolem lýtka a spokojeně se celou noc tulí ke svému páníčkovi, aniž by mu ublížil...Nechtěla bych zažít, když by měl kupříkladu noční můry...
Kaloň pobřežníKaloň pobřežníSlon africký
V dalším pavilonu nás dostali noční netopýři, kteří si ve svém teritoriu létali tou jejich zběsilou rychlostí sem a tam, aniž by mezi nimi a návštěvníky existovalo nějaké sklo nebo jiná bariéra. Od stropu měli zavěšené různé dobroty jako třeba kousky ovoce, na které nalétávali a mlsali. Jedno takové lákadlo bylo blízko zábradlí, za kterým jsme už stáli my návštěvníci, takže nebyl žádný problém si mlsajícího netopýra pohladit po jeho hebkém kožíšku na zádech.
Plameňák kubánskýOrel bělohlavýSurikata
Návštěva pavilonu slonů byla nutností. Tohle majestátní zvíře jsme si nemohli nechat ujít. Oba dva ještě trávili nevlídné odpoledne ve venkovním výběhu, jeden exhibicionisticky přecházel z místa na místo a nechával se fotografovat nadšenými návštěvníky ( jako třeba mnou - mám povedenou fotku v mobilu:-)), zatímco druhý postával u vysokého sloupu, chvílemi tloukl hlavou o zeď nebo stál a namáhavě kýval hlavou jako kdyby se snažil shodit řetěz upevněný na jeho krku.
Slon indický - cvičeníAra araraunaSup mrchožravý
Blížila se čtvrtá hodina, kdy se zoo oficiálně zavírá a my jsme mezitím prošli sotva polovinu areálu.
Před zoo stál látkový "stan" s nápisem čajovna, kde jsme ochutnali speciality a vydali se na cestu domů.
Doprohlédnout to třeba půjdem na jaře, až bude lepší počasí. Uvidíme.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.