Štěstí není něco co se dá najít. Je to způsob života.

Čína a my

2. prosince 2006 v 13:19 | ewelis |  O Číně, o čínštině
Původ a rozvoj civilizací
Počátky čínské civilizace sahají do dob před více než 5000 lety. Jedná se o jednu z nejstarších civilizací, která světu mnohé dala (ať už je to hedvábí, střelný prach, námořní kompas nebo papír), přestože v posledních staletích zaostala. Jako u jediné ze čtyř největších světových civilizací u ní nikdy nedošlo k přerušení vývoje. Dávno před zdokumentovanými dějinami žili na jejím současném území před 400 000 až 1 000 000 let primitivní lidské bytosti jako tzv. jamounský, lantchienský a pekingský člověk. V 21. století před naším letopočtem došlo k založení 1. čínské dynastie Sia. Největšího rozmachu Čína paradoxně dosáhla v obdobích, kdy vládly nečínské dynastie - Mongolové (říše Juan, 1271-1368) a Mandžuové (dynastie Čching, 1644-1911). Je třeba zdůraznit, že čínská civilizace nebyla vytvořena na rasové či etnické rozdílnosti. Číňané rozlišovali mezi národy a lidmi na základě jejich kultury (civilizace), ne etnicky. Podle konfuciánského učení ten, kdo nebyl Číňan, byl barbar, ale současně každý barbar, který si přál obdělávat půdu stejně jako Číňané, jíst stejné jídlo jako Číňané, oblékat se jako oni, mluvit jejich řečí a studovat jejich knihy, byl akceptován jako Číňan bez ohledu na jeho národní, kmenový nebo rasový původ. To znamenalo, že kdokoli na sebevzdálenější hranici Číny se mohl stát Číňanem (čímž se ovšem nemyslelo výslovně Chanem) a stát se součástí čínské společnosti.

Kultura
V průběhu vývoje čínské civilizace došlo na území Číny k vytvoření celé řady pozoruhodných historických památek a nádherných přírodních scenérií. Patří k nim jedinečné starověké architektonické komplexy a velké množství pamětihodností, které vytvářejí důležitou základnu pro poznání čínské kultury a historie.
Je třeba si uvědomit, že ve starověké Číně se ne vždy shodovalo kulturní centrum s centrem politickým. Čínská kultura se zrodila na venkově, odráží tradiční agrární společnost a dodnes výrazně odráží logiku rolníka. Čína byla a pořád zůstává zemědělskou zemí (dodnes tři čtvrtiny obyvatel ČLR na venkově). V tradiční společenské hierarchii byl rolník stavěn na druhé místo hned za vrstvu učenců-úředníků. V průběhu dlouhých čínských dějin rolnická povstání odstranila řadu čínských dynastií - dodnes v Číně vyhrává ta společenská či politická síla, která získá na svou stranu venkov.
Čína se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu na území o rozloze 9,6 miliónu km². Oproti tomu rozloha EU je pouze 4 milióny km². Čína se tak vyznačuje velice členitými přírodními podmínkami. V roce 1985 se Čínská lidová republika připojila k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, která se zrodila na půdě Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a je s ní spojen zápis vybraných památek a míst do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví, jehož vedením je pověřený ústřední aparát UNESCO. Od roku 1987 do roku 2000 bylo do tohoto seznamu v Číně zapsáno celkem 23 míst. Proslulá a turisticky oblíbená jsou místa jako jeskyně pekingského člověka Čou-kchou-tien, Dlouhá zeď, Letní palác a Chrám nebes v Pekingu, Mauzoleum 1.císaře dynastie Chin a terakotová armáda. To, co Číňany v jejich vlastních očích i v očích okolního světa spojuje, je právě povědomí společného dědictví reprezentované klasickou čínskou kulturou a vyjádřené silnou sebedůvěrou, rodinnou soudržností, disciplínou, pracovitostí, šetrností a úctou ke vzdělání.
Čína je tedy nejstarší nepřetržitou civilizací a národem světa. Jeden z církevních hodnostářů Vatikánu prohlásil, že Církev svatá a Čína jsou věčné. Samozřejmě to má i psychologické dopady na čínské myšlení, které nejlépe vystihuje věta "Na všechno je čas." Když v 50.letech John Foster Dulles vyhrožoval, že pokud nebudou proameričtí, nepřijmou je do OSN, Číňané říkali, počkáme 20 let, 50 let, na všechno je čas. Je třeba říct, že stejný postoj zaujímají i k otázce Tchaj-wanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 serafX serafX | Web | 26. dubna 2008 v 14:30 | Reagovat

Ono v OSN je to s Čínou zajímavé, když bylo Německo rozdělené, členy OSN byly oba německé státy. V Číně ale může být členem OSN jen jeden.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.