Štěstí není něco co se dá najít. Je to způsob života.

Historie Číny stručně

2. prosince 2006 v 13:23 | ewelis |  O Číně, o čínštině
Historie - setkávání Evropanů a Číňanů
Od poloviny 15. století už mingská říše nebyla schopna udržet své postavení, zastavila námořní expedice do vzdálených zemí a ukončila vyslanecké styky se zahraničím, byli vyhoštěni všichni cizí poslové. Mingská říše nebyla schopna a vlastně ani nechtěla postavit se proti pronikání evropských mocností do Asie - jako první dorazili na začátku 16.století Portugalci. Od roku 1557 patřilo Portugalcům Maccao - tím bylo od Číny odtrženo první území, jež se stalo základnou dalšího koloniální pronikání. V druhé polovině 16.století se zde objevili Španělé a uchytili se na Filipínách. Na počátku 17.stol. připluli i Holanďané a přepadli Pescadorské souostroví a jižní Tchaj-wan. Současně s nimi se u Kantonu objevili i Angličané, jejichž loďstvo rozbombardovalo tamní opevnění a vymohlo si právo obchodovat s Čínou přes Kanton. Evropané ovšem odmítali čínský tributární systém. Současně s kolonizátory přicházeli do Číny i jezuitští misionáři - nejvíce se proslavil italský astronom Matteo Ricci, který si získal i důvěru císařského dvora (v Číně od r.1581).

Přitom ještě v 15.století byla Čína technicky vyspělejší než Evropa a teoreticky měla také větší technické předpoklady než Španělsko a Portugalsko k násilnému ovládnutí vzdálených krajů, ale neměla k tomu morální předpoklady - násilné ovládnutí vzdálených zemí odporovalo konfuciánské morálce - konzervativní učenci u dvora výpravy zakázali a v roce 1433 byly zničeny i veškeré záznamy. První čínskou dohodu uzavřenou s evropským státem uzavřeli v r.1689 s Ruskem. Něrčinská dohoda řešila pohraniční konflikty s ruskými kolonisty na Amuru (v té době Rusové rozšiřovali své území na Sibiř).
Období hospodářské prosperity nebylo pro Čínu příliš dlouhé. Vnitřní klid a ekonomická obnova trvající do poloviny 18.století vedly k enormnímu růstu populace a země brzy nebyla schopna tolik lidí uživit. Země začala chudnout a peníze se koncentrovaly do rukou obchodníků, protože průmysl se rozvíjel velmi pomalu. Vládní snahy zachovat stávající strukturu společnosti negativně ovlivnily vývoj Číny právě v době, kdy ostatní svět prodělával prudký rozvoj.
19.století
V 19.století se Čína stala cílem koloniální expanze kapitalistických mocností.
Obnovený zájem o daleké země ze strany evropských mocností po skončení napoleonských válek a vítězná myšlenka volného obchodu (Velká Británie - 1834 zrušen monopol Východoindické společnosti) spolu s nevyhovujícím systémem, kdy s asijskou oblastí mohly obchodovat pouze společnosti se speciálním oprávněním a v případě Číny pouze v Kantonu vedly k tomu, že evropští kolonizátoři začali celé Východní Asii od poloviny 19. století vnucovat civilizační prvky zcela jiné kultury . Čína tak byla nucena přehodnotit celý světový názor zakořeněný po tisíce let.
Opiová válka (1840-1842, později nazvaná první opiová válka, další potom následovaly, r.1860) představovala v čínské historii zvrat, neboť šlo o první vojenskou konfrontaci mezi Čínou a Evropou. Od počátku 19.století Velká Británie pašovala do Číny velká množství opia, a mimo jiné tak způsobovala odliv čínského stříbra a vážný ekonomický rozvrat. V roce 1838 čínská vláda (mandžuská dynastie Čching od 17.století) pověřila neúplatného komisaře Lin Ce-su, aby dohlédl na dodržování zákazu pašování opia. Ve snaze ochránit svůj obchod s opiem Británie v roce 1840 zahájila První opiovou válku. Pod vedením Lin Ce-sua se Číňané postavili na odpor proti útočníkům. Ale zkorumpovaná a nekompetentní vláda nakonec kapitulovala a s Británií podepsala v r. 1842Nankingskou smlouvu, která pro Číňany zosobňuje zradu a ponížení. Od té chvíle byla Čína zredukována na polokoloniální a polofeudální zemi. Smluvní závazky zahrnovaly exteritorialitu neboli jurisdikci cizích konzulů nad cizími státními příslušníky, ta činila cizince imunními vůči čínskému právnímu dohledu. V takových částech města měly jednotlivé země i svoje školy a policii, v parcích často visely cedulky: "Číňanům a psům vstup zakázán."
Čína byla zbavena celní autonomie ve snaze zabránit Číňanům v ochraně svého domácího průmyslu, byla přijata doložka nejvyšších výhod, svoboda obchodu se všemi zájemci bez monopolů, byla určena zvláštní místa vyhrazená pro obchod (otevřené přístavy - Kanton, Šanghaj, Tiencin).
Začaly platit rovné vztahy bez bití čelem o zem, trojího pokleknutí a devaterého vrhnutí se k zemi.
Kromě toho přešel do britských rukou Hongkong. Po Opiové válce Velká Británie, USA, Francie, Rusko a Japonsko donutili čínskou vládu podepsat řadu nerovnoprávných smluv, zmocnili se tzv. koncesí a rozdělili si Čínu do sfér vlivu. Čína se proti své vůli ocitla ve slabším postavení, vystavena pronikání Západu v oblasti obchodu a obchod provázející kultury. Zároveň se obchod s opiem přesunul přímo do Číny. Přesto dovoz opia z Indie do Číny trval pod britským dohledem více než 100 let (do r.1917). Století nerovnoprávných smluv trvalo 1842-1943, kdy se USA a Velká Británie formálně vzdaly exteritoriality. Čínská suverenita byla v té době omezena, v kulturní a civilizační oblasti pronikavý vliv Západu.
Čína přišla o části svého území - Hongkong ,souostroví Liou-čchiou (Rjúkjú), Annám,
Barma ,Simkám, Tchaj-wan, Peskadorské souostroví a uznání "nezávislosti" Koreje, samostatnost Vnějšího Mongolska,..
Od 60. do 80. let 19. století proběhl neúspěšný pokus o modernizaci armády a diplomacie.
20.století
11.října 1911 bylo schváleno usnesení, podle něhož byla Čína prohlášena republikou, státem patřícím pěti národům - Číňanům (Chanům), Mandžuům, Mongolům, "muslimům" a Tibeťanům. Revoluce se rychle šířila. Ve většině provincií se do čela revoluční moci postavili feudální militaristé (tj. místní guvernéři nebo správci území, kteří díky síle svého vojska měli ve svěřené oblasti doslova neomezenou moc), kteří do té doby sloužili mandžuskému císařství. Vládní ofenzíva ztroskotala a nejmocnější muž Číny Jüan Š'-kchaj (měl velkou moderní armádu) zahájil prostřednictvím britského konzula mírová jednání. V prosinci 1911 byl prozatímním prezidentem zvolen Sunjatsen.
Sunjatsenova revoluční vláda zakázala kouření opia, svazování ženských nohou, mučení a vývoz čínských dělníků do zahraničí. Nevystupovala však proti zahraničnímu kapitálu ani proti feudálnímu vlastnictví půdy.
Po vypuknutí 1. sv.v. vyhlásila Čína neutralitu a požádala bojující mocnosti, aby nepřenášely válečné akce na čínské území, a to a ni na jeho části "pronajaté" mocnostem. Japonsku, jež vyhlásilo válku Německu, se to však nehodilo a v listopadu 1914 se postupně zmocnilo německého "pronajatého teritoria" a německé železnice v Šan-tungu. Nakonec dostalo pod kontrolu celou provincii a chystalo se vytlačit z Číny i dohodové mocnosti.
V roce 1915 se Japonsko pokusilo ustanovit svého druhu protektorát nad Čínou (21 požadavků), pokus se nezdařil a ukončil éru japonské inspirace pro čínské reformátory a posílil moderní čínský nacionalismus.
Japonsko se rozhodlo využít vázanosti Německa na dvou frontách k tomu, aby se ultimátem a pak i vypovězením války zmocnilo přístavu Ťiao-čou na čínském území dosud pod správou Německa i několika ostrovů v Tichém oceáně patřících k německé koloniální říši. Japonsko se rychle stávalo významnou mocností na Dálném východě. Už za války si na Číně trpící vnitřními rozbroji vymohlo řadu ústupků.
Po všech vnitropolitických peripetiích nová čínská vláda vyhlásila 14. srpna 1917 oficiálně válku Německu. Do Evropy bylo na vojenské práce posláno několik set tisíc čínských kuliů. Ti nahrazovali chybějící pracovní síly ve zbrojním průmyslu, při opravách železnic nebo silnic hlavně v Rusku a ve Francii. Proti tomu začali bojovat poslanci opětovně rozehnaného pekingského parlamentu a vytvořili v Kantonu vojenskou vládu v čele s "generalissimem" jižní Číny Sunjatsenem.
Přesto se později na mírové konferenci ve Versailles k Číně velmoci chovaly spíše jako k poraženému státu. Japonsko si totiž sérií tajných smluv zajistilo souhlas mocností s japonskou přítomností na Shandongu (bývalá německá sféra vlivu v Číně). S Ruskem se dohodlo na rozdělení sfér vlivu tak, že Rusku uvolnilo ruce ve Vnějším Mongolsku, zatímco Rusko souhlasilo s japonskou okupací Shandongu. Velká Británie si s Japonskem rozdělila bývalé německé kolonie tak, že Británii připadly kolonie na jih od rovníku a Japonsku od rovníku na sever. Podobné smlouvy uzavřely s Japonskem Francie a Itálie. Ve smlouvě, kterou Japonsko uzavřelo s USA se pokrytecky praví, že "geografická příbuznost ospravedlňuje zvláštní vztahy mezi zeměmi", což je v podstatě totéž. Čínská žádost, aby velmoci přiznaly Číně právo na samostatný rozvoj tím, že stáhnou z Číny svá vojska, zřeknou se sfér vlivu, opustí pronajatá území a obnoví čínskou celní autonomii, tak byla smetena se stolu s odůvodněním, že přesahují rámec kompetencí pařížské konference a bývalé německé kolonie v Číně byly předány Japonsku. V důsledku toho Čína jako jediná ze zúčastněných delegací Versailleskou smlouvu z 28.6.1919 nepodepsala.
Situaci vyřešila teprve washingtonská konference, kdy se Japonsko ve zvláštní smlouvě s Čínou 4.2.1922 zavázalo postupně tato území Číně navrátit.
Ve 20. a 30.letech v Číně soupeřily dvě hlavní politické síly, dva hlavní směry - Kuomintang a Komunistická strana Číny. Až do japonského útoku na Pearl Barbor v prosinci 1941 bojovala Čína sama proti Japoncům, morálně podporována západními mocnostmi. Pouze Sovětský svaz jí do začátku války v Evropě poskytoval jistou materiální pomoc, vojenské letce a poradce. Od ledna 1942 se Čína stala součástí velké čínsko-barmsko-indické fronty, kde se Čankajšek stal vrchním velitelem čínské části. Americká finanční i materiální pomoc Číně výrazně zesílila. Pod nátlakem USA byla Čína zastoupená Čankajškem přizvána na setkání velmocí v Káhiře v listopadu 1943. Čína se stala členem "velké čtyřky", která měla rozhodovat o osudech světa po válce. Podařilo se dosáhnout toho, oč Čína marně usilovala od konce 19.století: z Číny se stala během 2.světové války velmoc. Jak stoupala Čankajškova pozice na mezinárodním poli, tak klesala na domácí scéně. Poté, co odmítl vytvořit
s komunisty koaliční vládu, ačkoliv mu to radili spojenci z USA, ztroskotal i jeho pokus o vytvoření celočínské ústavy příznivé Kuomintangu.Po bezpodmínečné japonské kapitulaci 2.září 1945 Čína konečně po osmi letech zvítězila nad japonským agresorem. V letech 1945-1949 probíhala v Číně občanská válka, zatímco v Evropě se sféry vlivu už rýsovaly poměrně konkrétně. Zdálo by se tedy, že se pozornost, alespoň finanční přesune na východ. Ale Stalin ve skutečnosti příliš nevěřil, že by čínští komunisté mohli v občanské válce zvítězit, navíc osobní vztahy mezi ním a Mao Ce-Tungem nebyly zrovna nejlepší, takže sovětská pomoc se v podstatě omezila na dodávky zbraní, které předtím Sovětský svaz ukořistil Japoncům.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jindra jiskra jindra jiskra | E-mail | 6. března 2008 v 19:54 | Reagovat

Nepochybuji o tom, že Čína měla po II.Světové válce nakročeno k prosperitě-jak po stránce ekonomické tak demokratické. Po té, co ji ovládli komunisté, se může objevit její vzestup možná v ekonomice, ne však v demokracii. 1/Totalita jako hrom, 2/ Tibet, etc.

2 serafX serafX | Web | 26. dubna 2008 v 15:53 | Reagovat

Ona Čína měla nakročeno k ekonomickému rozvoji v posledních dvou stoletích několikrát. Historie se však ubírala jinudy:Tchaj-pchingské povstání - pokud by uspělo, Čína by se patrně rozvíjela stejně jako Japonsko po vítězství vládců západních provincií nad šogunátní vládou v době Meiji. Čínská republika - neúspěch prezidenta Sunjatsena. Válka proti Japonsku. Řádění komunistů za Velkého skoku a Kulturní revoluce. Každá tato událost rozvoj Číny zastavila.

3 Rene Rene | E-mail | 26. července 2009 v 23:24 | Reagovat

[1]:
....v Cine nie je potrebna "nasa/svetova" demokracia - naco by im aj bola?! Naco je nam demokracia, ked tu kazdy kradne o dusu spasenú.... Ani my nemame skutocnu demokraciu...tak sme na tom rovnake, co povies?

4 Hroch Hroch | 16. října 2012 v 15:28 | Reagovat

parádní výtah z toho nejdůležitějšího !

5 Zz Zz | 1. března 2015 v 0:12 | Reagovat

Stručný výcuc http://petr-boubel.blog.cz/1304/cina

6 gemini gemini | Web | 9. září 2016 v 11:21 | Reagovat

půjčka od komerční banky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.