Štěstí není něco co se dá najít. Je to způsob života.

Komunistická Čína

2. prosince 2006 v 13:25 | ewelis |  O Číně, o čínštině
Komunistická Čína
Všichni víme, že v r. 1949 nakonec zvítězili komunisté, ale na rozdíl od východoevropských a středoevropských zemí, byl podíl Sovětského svazu na jejich vítězství minimální. I když politika sovětského Ruska vůči Číně byla jedním z faktorů, který vyvolal mezi čínskými intelektuály zájem o marxismus. Ekonomika zprvu rostla, zlepšovalo se postavení různých vrstev obyvatelstva, ale postupně se vytvářel kult Mao-ce-tunga, který fungoval jako brzda vývoje (podobně jako kult Stalina nebo Franca). Postupně se obnovovala národní hrdost, která před válkou dostávala těžkou ránu. Teď si Číňané mohli říct - jsme sjednoceni, máme vládu, kterou jsme chtěli a nebojíme se ani USA (USA byly velmi překvapeny, že se ČLR nedala zastrašit. Například během Korejské války, kde čínští dobrovolníci šli se samopaly a ručními granáty proti moderní americké armádě).

V letech 1955 až 1960 také Čína rozvíjela se sovětskou pomocí čínský jaderný program. (Jablkem sváru bylo, že SSSR odmítal podělit se s Čínou o jaderné tajemství). První jaderný test provedla v říjnu 1964 a následně rozmístila nevelké množství silných/účinných balistických střel, včetně zbraní země-vzduch a voda-vzduch středního doletu a mezikontinentálních balistických střel. Čína se stala hlavním mezinárodním vývozcem zbraní v 80.letech.
V roce 1958 Mao vyhlásil nový hospodářský program, tzv. Velký skok, který měl za cíl, urychleně zvýšit průmyslovou a zemědělskou produkci. Byla vytvořena obrovská družstva (komuny), ale výsledky byly katastrofální. Normální tržní mechanismy byly přervány, zemědělská produkce začala zaostávat. Lidé se vyčerpávali produkováním něčeho, co se ukázalo být neprodejným. Během jednoho roku se hlad objevil i v úrodných zemědělských oblastech. V letech 1960 a 1961 kombinace špatného plánování během Velkého skoku a špatného počasí vyústila v jeden z nejhorších hladomorů v lidské historii. Během tohoto období zemřelo hladem a podvýživou v Číně 20-30 milionů lidí.
Kulturní revoluce trvala nominálně tři roky, tj. od začátku roku 1966 do dubna 1969, ale její vliv byl patrný po celých deset let až do roku 1976.
Na začátku Kulturní revoluce Mao a jeho nejbližší soudruzi ve zbrani obvinili Lia, Tenga a ostatní, že se snaží Čínu svést na scestí zpět ke kapitalismu. Protože dospělí s Maem nechtěli jít, zorganizoval mládež v radikální organizaci zvané Rudé gardy (existovala takzvaná "Rudá knížka" Maových citátů) útočila na stranické a státní organizace na všech úrovních a hledala lidi, kteří se nechtěli přiklonit k tak radikálnímu křídlu. Vlastně se jednalo o velké pogromy, hlavně proti inteligenci. Potulovaly se po ulicích s rudými páskami na rukávech a zastavovaly kohokoli, kdo jim připadal zasažený tradičním vzděláním nebo cizími vlivy, a na místě nad ním vykonávaly své pojetí spravedlnosti. Podlomila se tak důvěra lidí v Maa samotného. Je zřejmé, že u kořene kulturní revoluce stálo údajné spiknutí (skrytí nepřátelé a zrádci) stejně jako ve stalinských monster-procesech a masových čistkách. Ovšem podíváme-li se zpět na imperiální konfucianismus - v análech představují spiknutí hlavní způsob boje a základní zdroj obav. Zakladatel dynastie Ming například vymítil spiknutí svého prvního ministra roku 1380 popravením 40 tisíc lidí. Čchingský císař Čhien-lung trnul hrůzou z konspirací celá šedesátá léta 18. století a čchingská restaurace započala spiknutím v roce 1861. Sun Jat-sen vlastně také prováděl konspiraci po celý svůj život. Byla to čínská zvláštnost, vyplývající z absence "loajální opozice" založená na rozlišování mezi státní mocí a její politikou, jak ji známe na Západě.
Po Maově smrti roku 1976 zmizela výrazná osobnost a do funkcí se navraceli z vyhnanství bývalí funkcionáři, kteří byli postiženi klikou kolem Maa a jeho ženy. K moci se tak vlastně dostali ti, kteří kdysi studovali na Západě (Francie, Německo, SSSR). Ti teď nastoupili cestu, která vede k moderní Číně. Uvažovali, co si vzít pozitivního z kapitalismu a co pozitivního ze své historie. Nové pragmatické vedení kladlo důraz na hospodářský rozvoj a zřeklo se masových politických hnutí.
Čínská zahraniční politika po roce 1978 všeobecně odrážela hlavní zájem země na domácím hospodářském vývoji a její touhu zajistit mírové a stabilní prostředí, v němž by těchto cílů dosáhla. Po úspěšných jednáních s Velkou Británií a Portugalskem se Hongkong a přilehlá území vrátil Číně v červenci 1997 a Macao v prosinci 1999. Obě území získala statut zvláštní administrativní oblasti.
Orientace Číny na otevírání se světu
Čínská vláda začala koncem sedmdesátých let minulého století uplatňovat politiku otevírání se světu. V roce 1988 byla v podstatě hotova představa otevřeného přímořského regionu. Po vstupu do WTO v prosinci 2001 Čína získala trvalý normální obchodní status (předtím od roku 1979, ale musel být každý rok obnovován, po roce 1989 se Kongres snažil tento status ukončit, ale Bush to vetoval, protože si uvědomoval důležitost vztahů s Čínou a v roce 1994 došlo k oddělení tohoto statusu od lidských práv).
Čína v dubnu 2004 přijala Zákon o zahraničním obchodě, který s platností od 1.6.2004 uvolnil kontrolu operačního rozsahu zahraničního obchodu se zbožím a technologiemi a nahradil systém ověřování a schvalování obchodovaných komodit systémem registrace u příslušných správních orgánů. Také dochází ke snižování celních bariér, celní tarif se snížil z 56% v roce 1982 až na 11% v roce 2003 a dochází k dalším poklesům. Odstraňují se také necelní bariéry včetně omezení práv na obchodování se zahraničím, dovozních kvót, dovozních a vývozních povolení, seznamů dovozních náhrad, povinných osvědčení pro dovoz určitých komodit, jakostních a bezpečnostních standardů. Formuje se strategie a vytváří se systém na podporu vývozu, v jehož rámci fungují fond vývozních stimulů, poskytují se výhodné půjčky pro export podnikům zahraničního obchodu a výrobcům vyvážených komodit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 serafX serafX | Web | 26. dubna 2008 v 14:36 | Reagovat

Uvidíme, kam bude Čína směřovat.

2 jzghf jzghf | 9. prosince 2010 v 13:19 | Reagovat

jtzjzj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.